V poslední době převažuje v projektu Week of Life počet barevných týdnů výrazně ty černobílé. Pojďme si tedy v dnešní vzpomínce připomenout, že také černobílá fotografie má své nesporné vyjadřovací schopnosti a když s ní umíme pracovat, je to krása. Jako například v jediném týdnu studenta Josefa z Jindřichova Hradce, který je syrový až drsný a nádherně provokující. Josef dnes již jistě není student a bylo by zajímavé vidět kam se dnes posunul.

Kovotlačitel Jan Vrba z Nesvačilky má nový foťák a velký plány. To je pro nás výborná zpráva, protože v tom je naděje jeho dalších týdnů v projektu Week of Life. V tomto výběrovém týdnu slaví La familia první výročí svatby a hned na počátku týdne si zabalí věci a odletí do Itálie. Honzovýma očima ten italský vítr voní až sem a jak nádherně. Honza totiž umí sdělit i nesdělitelné a my mu za to v redakci děkujeme a tleskáme ve stoje. Prostě "Pasta, pizza, gelato, opakuj".

K tomuto vzpomínkovému týdnu už všechno napsala redakce před 15 lety. Při prohlížení týdne Sergeie Rogozkina jsme si vzpomněli na skvělého street fotografa Elliotta Erwitta. Oba dva muži mají ve svém fotografickém cítění mnoho společného, a proto je nám velkým potěšením, že můžeme Sergeie, významnou osobnost pouliční fotografie zauralské oblasti, v projektu přivítat a pokochat se jeho uměním zachytit atmosféru ulic Yekatěrinburgu, které jsou součástí jeho života.

Důchodce František Špaček z Prahy je stále rekordmanem projektu Week of Life v počtu zveřejněných týdnů a má jich zde právě celkem 735. Jeho způsob dokumentace je poctivá reportáž všeho co v průběhu jednotlivých dnů zažívá a vytváří tak zde skvělou kroniku života. V tomto výběrovém týdnu je dominantní události setkání spolužáků po padesáti letech, které si František krásně užil a to dokonce i s návštěvou školy. Gratulujeme mu k jeho výkonu a děkujeme za věrnost projektu.

Dnes se ve vzpomínce podíváme do Afriky před 15 lety .Týden novináře Joba Weru není sice prvním, který nám přibližuje život keňského lidu a přesto máme opět možnost poznat tuto zemi zase z trochu jiného pohledu. Setkali jsme se již s dětmi, se kterými si osud nemilosrdně zahrál v podobě života v dětském domově a nákazou AIDS, dále s lékařem, který se o takto postižené lidi stará a nyní jsme se s panem Weru vydali za kmenem Samburů, kterému se též říká Loikopové či Zlatí Masajové a kam se běžný turista při své návštěvě nikdy nepodívá.