V posledním výběru učitelky Zdenky Cintulové z Holíče jsem varovali, že počet jejích týdnů se blíží pětistovce a teď to právě nastalo. Stala se tak v pořadí devátou členkou projektu Week of Life s tímto neuvěřitelným výkonem a my ji v redakci ve stoje tleskáme a gratulujeme. Také jsme tam psali, že její týdny nejsou pouhým (ačkoliv výborným) dokumentem, ale Zdenka všechny týdny prokládá velmi zajímavými fotografickými postřehy a to platí stále. Patří zkrátka k významným členům projektu a my jsme moc rádi, že nám stále zůstává věrná.

Obchodní zástupce Bohumil z Lidic vložil svůj první týden do projektu Week of Life před čtrnácti lety i s poděkováním Adolfu Zikovi za vznik projektu. Pak po dvou letech ještě jeden a od té doby se odmlčel. Je to škoda, protože jeho způsob dokumentace života není vůbec špatný. Bohumil kombinuje celkové záběry s detaily a spolu s popisem dnů vytváří velmi zdařilý dokument. Týden je proveden převážně v černobílé podobě a je pořízen mobilním telefonem, což v té době nebylo ještě vůbec samozřejmé. Tak se na to pojďme podívat.

Po několika letech se do projektu Week of Life vrátila reklamní textařka Katka S z Prahy, která zde má za jedenáct let 156 týdnů života. Většina je kvalitním dokumentem o jejím životě, ve kterém se prolíná práce se zájmy a koníčky. Například s vařením, které je v tomto povelikonočním týdnu docela výrazné a je možno z něho čerpat inspiraci. Děkujeme Katce za tento návrat a doufáme, že uvidíme ještě další týdny.

Také dnešní vzpomínka o černobílém jaru neunikla před 15 roky pozornosti redakce. Děti jsou živel a obzvláště ty malé. A přestože nás zaměstnávají na 110%, chvíle strávené v jejich blízkosti patří mezi ty nejhezčí okamžiky, na které se později často s úsměvem vzpomíná. Své by mohla jistě vyprávět i Barbara Havlíková, která nás prostřednictvím svých fotografií vzala již počtvrté do svého života na mateřské dovolené a ukázala, že se se svými špunty rozhodně nenudí. Její set je rozverný, plný dětské bezstarostnosti a především zachycený bystrým fotografickým okem.

Není divu, že vedoucí údržby Milan Maxa z Husince v poslední době stále dohání mírný skluz, protože množství jeho aktivit je obdivuhodné. Středem jeho Vesmíru je rodina a stále přibývající množství vnoučat, ale Milan dokáže výborně zachytit také zajímavé momenty z pracovního prostředí a je vidět, že ať dělá co dělá, tak ho to baví. No a samozřejmě také samotné fotografování, je aktivním členem prachatického Fotoklubu F2.8 a v tomto týdnu je také zachycená výstavní vernisáž. Určitě nejsme sami, kdo k Milanovi rád chodí na návštěvu a tak mu přejeme i nadále dobré světlo a životní pohodu.