Od posledního výběru redakce dohnal popelář Vladimír Hudeček z Kroměříže svůj skluz a už zveřejňuje svůj život z aktuální doby. Zůstává u své oblíbené černobílé, proložené každý den jednou barevnou fotografií a musíme konstatovat, že to jeho týdnům sluší. Středobodem jsou stále rodina a děti a také spousta aktivit, které většinou souvisí s fotografováním. S velkým potěšením sledujeme, jak se z jeho týdnů zcela vytratily zdravotní komplikace, doprovázející ho trvale před několika lety a držíme Vláďovi palce, ať tento trend setrvá i nadále a ať náplní jeho týdnů je jen a jen radost ze života.

V dnešní vzpomínce opět sáhneme do samého počátku projektu Week of Life mezi jeho první uživatelé. Skateboardista František z Prachatic vytvořil svůj první týden v říjnu 2009 v době kdy odcestoval na výlet do New Yorku. Vytvořil zde výbornou cestovatelskou reportáž a nadto skvělý kontrast mezi domácím prostředím jihočeského města a světovou metropoli. Modří vědí, že v týdnu se vyskytují také další významní členové projektu a také že když budou trochu pátrat, tak naleznou ještě další dva týdny tohoto výletu z jiného pohledu. Opět platí, že by bylo fajn, kdyby František přidal po letech nový týden.

Nakoukneme dnes k administrativní pracovníci Miladě Bursíkové z Prahy a s potěšením zjišťujeme, že její zdravotní problémy ustupují do pozadí a vše se vrací k normálu. Tedy ještě zbývá najít nějakou práci, která by ji těšila a naplňovala. Pozitivní je, že obsah jejich týdnů už netvoří hlavně report z domácího prostředí a Milada se vrací ke svým oblíbeným zájmům. Především k hudbě a také k fotografování, protože červenou nitkou tohoto výběrového týdne je pořízení nového fotoaparátu, se kterým se seznamuje a očividně ji to moc těší. Budeme tedy nadále držet palce při hledání práce s přáním dobrého světla na fototoulkách.

V archivu projektu Week of Life lze najít různé poklady, jako například fotky z koncertu Metallicy. Fotograf Michael Agel ze Solmsu v Německu v roce 2009 pracoval u společnosti Leica Camera AG a vytvořil zde jeden z prvních týdnů vůbec. Jeho profese fotografa je v týdnu jasně viditelná a Michel nadto svůj pestrý týden výborně popsal, což v počátcích projektu nebylo úplně běžné. Jediným mínusem je opět skutečnost, že se jedná pouze o jeden týden a opět by neškodilo na to po 17 letech navázat.

Strojvedoucího Romana Jaroše z Ostravy k tomuto týdnu vyprovokovalo, že před domem našel ježečka. No … na to se snad ani nedívejte, ale jinak ten týden opět stojí za shlédnutí, přesně tak jak jsme u něho zvyklí. Rodina, cestování, návštěvy, práce a to všechno ve směsici skvělých barevných i černobílých fotografií plných úsměvů, humoru i zamyšlení. Roman prostě patří k členům projektu, kteří naprosto přesně chápou jeho smysl a nadto své týdenní reportáže dovede proložit dávkou koření ve formě vtipu a umění. Děkujeme mu za jeho týdny a v tomto případě také za závěrečný pozdrav Pepíkovi.