Nakoukneme dnes k administrativní pracovníci Miladě Bursíkové z Prahy a s potěšením zjišťujeme, že její zdravotní problémy ustupují do pozadí a vše se vrací k normálu. Tedy ještě zbývá najít nějakou práci, která by ji těšila a naplňovala. Pozitivní je, že obsah jejich týdnů už netvoří hlavně report z domácího prostředí a Milada se vrací ke svým oblíbeným zájmům. Především k hudbě a také k fotografování, protože červenou nitkou tohoto výběrového týdne je pořízení nového fotoaparátu, se kterým se seznamuje a očividně ji to moc těší. Budeme tedy nadále držet palce při hledání práce s přáním dobrého světla na fototoulkách.

V archivu projektu Week of Life lze najít různé poklady, jako například fotky z koncertu Metallicy. Fotograf Michael Agel ze Solmsu v Německu v roce 2009 pracoval u společnosti Leica Camera AG a vytvořil zde jeden z prvních týdnů vůbec. Jeho profese fotografa je v týdnu jasně viditelná a Michel nadto svůj pestrý týden výborně popsal, což v počátcích projektu nebylo úplně běžné. Jediným mínusem je opět skutečnost, že se jedná pouze o jeden týden a opět by neškodilo na to po 17 letech navázat.

Strojvedoucího Romana Jaroše z Ostravy k tomuto týdnu vyprovokovalo, že před domem našel ježečka. No … na to se snad ani nedívejte, ale jinak ten týden opět stojí za shlédnutí, přesně tak jak jsme u něho zvyklí. Rodina, cestování, návštěvy, práce a to všechno ve směsici skvělých barevných i černobílých fotografií plných úsměvů, humoru i zamyšlení. Roman prostě patří k členům projektu, kteří naprosto přesně chápou jeho smysl a nadto své týdenní reportáže dovede proložit dávkou koření ve formě vtipu a umění. Děkujeme mu za jeho týdny a v tomto případě také za závěrečný pozdrav Pepíkovi.

Ponoříme se dnes ve vzpomínce až téměř na dno archivu projektu Week of Life, do srpna roku 2009. Do týdne fotografa Stanislava Pokorného z Prahy, který má v profilu ojedinělou indicii „Jeden z prvních uživatelů WoL“. Jeho jediný týden je z fotografického hlediska výborný a je také výjimečný svým sépiovým provedením, o kterém se často vedou diskuze o konkrétní vhodnosti. Každopádně toto provedení vyvolává nostalgické pocity posouvající fotografie do zašlých času. Tak se na to pojďte podívat sami.

Ještě jednou se vrátíme k odchodu našeho indiánského Náčelníka Pepíka Píska, tentokrát prostřednictvím týdne ajťáka Zdeňka Kamrly z Ostravy. Týden začíná dnem, kdy jsme se o této smutné události dozvěděli a je vzpomínkami na Pepíka protkán až do konce. Včetně posledního rozloučení ve Smuteční síni v Havířově, na které za rodinu Week of Life dorazilo 12 lidí. Děkujeme jim všem za vzpomínku na našeho Náčelníka a za to, že rozloučení se tak stalo vlastně dalším srazem členů a přátel WoL. Věříme, že Pepík to shora vidí a dobře ví, že jeho odkaz tady zůstane pro další generace napořád.