Vzpomínáte si na kuchaře Dona Fohlera z Martínkovic? Svůj první týden vložil do projektu Week of Life před 12 lety a nazval ho "Začínám už asi po páté". Je moc dobře, že to nevzdal, protože tady má uloženo 78 skvělých týdnů života, plných výborných fotografií. Don je totiž také milovník přírody, tulák a cestovatel a v jeho tvorbě je to velmi znatelné. Aktuálně se neozval téměř pět let, což je velká škoda, protože jistě nejsme v redakci sami, koho by zajímalo co je u něho nového.

V posledním výběru učitelky Zdenky Cintulové z Holíče jsem varovali, že počet jejích týdnů se blíží pětistovce a teď to právě nastalo. Stala se tak v pořadí devátou členkou projektu Week of Life s tímto neuvěřitelným výkonem a my ji v redakci ve stoje tleskáme a gratulujeme. Také jsme tam psali, že její týdny nejsou pouhým (ačkoliv výborným) dokumentem, ale Zdenka všechny týdny prokládá velmi zajímavými fotografickými postřehy a to platí stále. Patří zkrátka k významným členům projektu a my jsme moc rádi, že nám stále zůstává věrná.

Obchodní zástupce Bohumil z Lidic vložil svůj první týden do projektu Week of Life před čtrnácti lety i s poděkováním Adolfu Zikovi za vznik projektu. Pak po dvou letech ještě jeden a od té doby se odmlčel. Je to škoda, protože jeho způsob dokumentace života není vůbec špatný. Bohumil kombinuje celkové záběry s detaily a spolu s popisem dnů vytváří velmi zdařilý dokument. Týden je proveden převážně v černobílé podobě a je pořízen mobilním telefonem, což v té době nebylo ještě vůbec samozřejmé. Tak se na to pojďme podívat.

Po několika letech se do projektu Week of Life vrátila reklamní textařka Katka S z Prahy, která zde má za jedenáct let 156 týdnů života. Většina je kvalitním dokumentem o jejím životě, ve kterém se prolíná práce se zájmy a koníčky. Například s vařením, které je v tomto povelikonočním týdnu docela výrazné a je možno z něho čerpat inspiraci. Děkujeme Katce za tento návrat a doufáme, že uvidíme ještě další týdny.

Také dnešní vzpomínka o černobílém jaru neunikla před 15 roky pozornosti redakce. Děti jsou živel a obzvláště ty malé. A přestože nás zaměstnávají na 110%, chvíle strávené v jejich blízkosti patří mezi ty nejhezčí okamžiky, na které se později často s úsměvem vzpomíná. Své by mohla jistě vyprávět i Barbara Havlíková, která nás prostřednictvím svých fotografií vzala již počtvrté do svého života na mateřské dovolené a ukázala, že se se svými špunty rozhodně nenudí. Její set je rozverný, plný dětské bezstarostnosti a především zachycený bystrým fotografickým okem.