Dnes se ve vzpomínce podíváme na Slovensko. Těžko říct, jestli je to profesí grafičky nebo zálibou v malování, ale fotografie Jany Melišové, které jsou již na první pohled charakteristické zaměřováním se na detaily jejího života, v sobě skrývají spoustu emocí a my si jen říkáme, jaká je škoda, že se tento týden neobjevil na stránkách projektu předtím, než jsme začali vybírat fotografie do fototématu Emoce. Jsme také moc rádi, že díky přibývajícím členům ze Slovenska a z Ruska se nám nyní nabízí možnost porovnávat styly focení jednotlivých národů a věřte či ne, každý z nich má svá specifika a to své vnímání okolního světa.

V posledním výběru redakce kuchařky Šárky Lisníkové z Ostravy jsme ji přáli, aby lékaři nalezli řešení jejich zdravotních problémů s nohou. Stalo se a na počátku července Šárka podstoupila operaci kotníku a už přes dva měsíce probíhá rekonvalescence. Je to běh na dlouhou trať a nás moc těší, že to Šárka po celou dobu poctivě dokumentuje. Je to výtečná pozorovatelka života kolem sebe a v jejich týdnech je vždy na co koukat. Děkujeme ji za její věrnost a držíme všechny palce, aby další uzdravování probíhalo bez problémů a brzy se mohla vypravit na procházky bez kolenovrtu.

Do dnešní vzpomínky jsme vybrali týden, zajímavý obsahem i svou barevnosti. Jaké to je být pánem svého času a sám rozhodovat o tom, v kolik hodin začnu pracovat a v kolik skončím? To nám ve svých týdnech skvěle demonstruje Veronika Sussmannová, které její povolání překladatelky dává jistou volnost a díky tomu mají její týdny opět maličko jiný náboj. Její týdny jsou charakteristické zajímavou barevností a detaily, jejichž záliba se dá možná i vysvětlit tím, že člověk, který tráví velkou část svého času prací na počítači, se více soustředí na jednotlivé předměty, které ho obklopují. A když si s jejich zdokumentováním člověk i maličko pohraje, vznikají zajímavé sety, jako je to právě v případě Veroniky.

Další ze stálých a věrných členů projektu Week of Life, kteří se po čase vrátili, je důchodkyně Jitka z Přerova. Aktuálně vložila po čtyřech letech už třetí týden a my s potěšením konstatujeme, že nic ze svého jedinečného vidění světa neztratila. Její týdny jsou poctivým dokumentem života, který v tomto podání vypadá jako procházka růžovou zahradou. Jitka je prostě pohoďačka a život ji náležitě užívá. Děkujeme ji za návrat a její skvělé příspěvky a těšíme se na pokračování.

Co tak se dnes při pátku podívat do Číny na jeden ze skvělých týdnů z počátku projektu. Life in Beijing. Výstižnější výraz si pro svůj týden života Lukáš Hlaváč vybrat nemohl. Podařilo se mu zachytit téměř vše. Davy, smog, dopravu, noční život, život na ulici, ale především také ten svůj vlastní. Již od prvního dne se na nás při prohlížení fotografií valí záplava informací a po zhlédnutí 63. fotky je možné říci, že jsme se o Beijingu (neboli Pekingu) a Lukášovi mnohé dozvěděli. A jelikož slibuje, že toto nebude jeho jediný WoL počin, jsme již netrpěliví, do jakých míst nás zavede příště.