V Indii existuje spousta sociálních programů s nízkou účinností, zaviněnou kromě špatného zacílení, správě a informovanosti, především vysokou mírou byrokracie a korupce. Proto se z těchto programů dostane nejméně prostředků k těm nejpotřebnějším. A oni nebrečí a nemanifestují, ale prostě pracují. Ulice a uličky jsou plné krámků nebo prostě plácků v prachu ulice, kde někdo nabízí jakékoliv zboží nebo služby od rozednění do setmění. Když potřebujete něco, co zrovna nemá, zajistí to někde poblíž. Když zrovna nemá zákazníky, tak většinou nezevluje ale vyrábí to co prodává nebo pracuje na svých zakázkách … často až do smrti nebo dokud mu to zdravotní stav dovolí. Třeba děda, co sedí na zemi na plachtě a bez přestání loupe česnek, který za pár rupii prodává. Nebo vyrábí náramky na ruku, které by evropská hodnota lidské práce ocenila na desetinásobek jejich prodejní ceny. Pracovat dokud to jde je v Indii prostě normální.