V projektu Week of Life je mnoho členů, kteří jsou z nějakých důvodů výrazní. Patří mezi ně také Romana, které si zde říká Romanix. Postupně přešla od černobílé tvorby k zářivým barvám a stala se známou svou radosti ze života a také apetitem, který ji můžeme jen závidět … zvlášť s ohledem na její skvělou postavu. Kdo ale její příběh sleduje pozorně, tak tuší že dnešní výběr není motivovat jen obsahem a kvalitou jejích týdnů. Romana už nějaký čas hledá svého biologického otce a v tomto týdnu nastalo definitivní potvrzení, že ho skutečně našla. Má z toho radost a my v redakci se radujeme s ní a děkujeme za vřelé a otevřené sdílení tohoto příběhu. Potvrzuje to, že projekt WoL má velký smysl a také, že když se člověk za své city nestydí, tak je tak mnohem bohatší.

Není žádným tajemstvím, že týdny se zrozením života máme v redakci rádi. Jenže řečeno slovy Járy Cimrmana, mohli byste to trochu plánovat. Nový život se téměř současně zrodil u Marka Velechovského a u Milana Maxy. Po dlouhé debatě jsme dali přednost Milanovi, protože v jeho týdnu se narodil vnouček a narození ob generaci tady zase tak často nemáme. Toníček umí brečet i spát a Milan je dědoušek. Navíc jsou svědci na to, jak ve Slupi Milan a Liduš na dědečka a babičku trénovali. Přejeme Toníčkovi i Adině Velechovské mnoho zdraví a štěstí do života a těšíme se až se oba stanou WoLáky a uvidíme tady jejich týdny.

Lenka Pužmanová patří mezi stálice projektu Week of Life a ve výběrech redakce se vyskytuje docela často. Její vidění světa je zajímavé a výjimečné a v komentářích jejích týdnů je zřejmě, že se to líbí nejen v redakci. V tomto kinofilmovém týdnu se toho děje opravdu hodně, zejména je zde zaznamenán jeden z mnoha pohledů na sraz SLUP 2016. Mimochodem, víte co to je vlastně cross proces? … nebo tento termín znáte jen z názvu kreativních fotografických filtrů.

Aktuálně se titulní stránka plní týdny účastníků srazu SLUP 2016 a my si je v redakci nadšeně prohlížíme a jsme nešťastní, že do výběru nelze dát všechny. Je v nich totiž bez výjimky zachycena úžasná atmosféra radosti ze života. Jeden z týdnů však přesto poněkud vyčnívá. Jeho autorem je strojvedoucí z Ostravy Roman Jaroš, který už mnohokrát dokázal svým úhlem pohledu na svět překvapit a zaujmout. Nad otázkou, jak to dělá, jistě hloubají mnozí z nás a Roman na ní ji v tomto týdnu bez vyzvání odpověděl … ono mu to jde prostě samo.

Před zhruba dvěma lety byla studentka Ludmila Korešová velmi aktivní členkou projektu a přiblížila se těsně k metě 3YoL. Nyní se po pauze vrátila a tak máme možnost spatřit, co všechno se v jejím životě změnilo. Především to je profese, Ludmila je aktuálně profesionální fotografka, což pro členy projektu není nijak překvapivé. Co se nezměnilo, je její jedinečné vidění a vnímání života, se kterým nám předvedla jaká nádherná divočina se vyskytuje kousek od našich domovů. Ludmila se také aktivně zúčastnila nedávného srazu v Brně a tak budeme doufat, že její návrat není jen osamělou vlaštovkou.