Dnes si odskočíme do světa, stejně jako to udělala knihovnice Barbora Nebeská z Prahy, která se vypravila na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife. Svou obvyklou černobílou tentokrát Barbora okořenila kapkou barev a vytvořila tak skvělou reportáž z velmi různorodých zákoutí tohoto nádherného ostrova. Barbora v poslední době přidává týdny jen času od času a vždy to stojí za shlédnutí. Děkujeme ji za to a těšíme se na další.

Administrativní pracovnice Káťa z Prahy je členkou projektu Week of Life už více než 10 let a má zde celkem 60 týdnů života. Několikrát se vrátila vždy po delší době a to je také případ tohoto týdne, ve kterém má tak trochu problém s jeho názvem. Také se s tím nijak nepárá a fotky sem dává bez úprav přímo z telefonu, což mu nijak neubírá na atraktivitě. Káťa zkratka žije a má ze života radost, tedy když zrovna necvaká topení :-). Děkujeme ji za její týdny a těšíme se, až nám někdy ukáže ty vlnité vlasy.

Administrativní pracovnice Monnie z Prešova vstoupila do projektu Week of Life na počátku celosvětové Covidové krize před dvěma roky. Má zde teprve 6 týdnů, nyní se ozvala po více než roce a velmi nás tím potěšila. Její týdny jsou totiž výborné jak fotograficky, tak reportážně a Monnie zde vytváří velmi kvalitní záznamy ze života své rodiny. V tomto výběrovém týdnu z počátku letošního jara je sice i s dětmi nemocná, ale i přesto je týdne pohodový a optimistický, zřejmě také pro zjevné soužití s přírodou, které se týdnem táhne jako červená niť. Přejeme celé rodině brzké uzdravení a těšíme se na pokračování.

Zůstaneme ještě ve vzpomínkách v kraji Karla Hynka Máchy, kde se počátkem května uskutečnil sraz členů projektu Week of Life. Další věrnou účastníci takových srazů je administrativní pracovnice Milada Bursíkova z Prahy, která ani tuto akci nevynechala a velmi přispěla k celkové pohodě. Zejména svou hudební produkci u sobotního táboráku, kterou celou společnost krásně překvapila a potěšila. Také poctivě zaznamenala celý průběh srazu a my ji zato v redakci pěkně děkujeme a těšíme se na její další týdny.

Jedním z doprovodných jevů srazů WoLáků je skutečnost, že se nikdy nesejdou všichni, co by chtěli. Členové WoL jsou zkrátka aktivní lidé, co stále něco tvoří. I tentokrát víme o více takových případech a jedním z nich je důchodkyně Emílie z Děčína ... což je k místu srazu co by kamenem dohodil. Nebo také přes kopec odkud v tomto týdnu zdraví všechny účastníky srazu z vernisáže výstavy, na které se podílí a také ze společné výpravy do Drážďan. Emílie je výborná fotografka a z jejích týdnů vyzařuje jakási poklidná radost, která nutí diváka k úsměvu. Děkujeme ji za její návrat po roce a budeme se těšit, že na nějakém dalším srazu se uvidíme.