George Bednář a jeho folklórem protknutý týden přináší do projektu nejenom další z kvalitně zaznamenaných týdnů, ale navíc i skvěle vyzdvihuje kontrast mezi tím, jakým stylem lidé žijí a baví se na opačných koncích České republiky. Přestože tato země patří svou rozlohou v celosvětovém měřítku k jedněm z těch menších, i zde se vyskytují rozdíly mezi životem na vesnici, kde ještě dnes vyjdou mladí při zábavě v kroji, a ve větším městě, kde vedle sebe žijí úspěšní lidé a ti, kterým se ať už z jakéhokoliv důvodu stala domovem ulice a “prací” otevřené ruce čekající na nějaký ten kovák.

Při kliknutí na jméno uživatelky Zuzany Bobovníkové odhalíme velice potěšující skutečnost, kterou je to, že projekt získal další pravidelnou přispěvatelku. Při prohlížení jejích týdnů pak navíc i zjistíme, že její výpovědi patří k těm kvalitním, díky kterým se naplňuje hlavní myšlenka projektu. Líbí se nám, jak se Zuzana v poslední době halí do černobílé, je zřejmé, že si v této barevné kombinaci je jistá a baví jí. Přejeme hodně sil a elánu do dalšího dokumentování krás běžného života.

Občas se stává, že “dovolenkové” týdny mají maličko uvolněnější atmosféru a víc než sami na sebe se v nich soustředíme na krásy a vše nové, co nás obklopuje. Štěpánu Ježkovi se však podařilo nafotit týden, ve kterém se naprosto plynule přesouváme z míst omývaných slanou vodou zpět do České republiky a to bez jakéhokoliv rušivého elementu. Přestože u fotografií nejsou ani popisky, ani žádné tagy, jednotlivé dny jsou srozumitelné a díky skvěle zachyceným situacím a emocím se necháváme unášet příběhem jednoho týdne života rodiny Ježkových.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos oslavil krásné 45. narozeniny a návštěvnost byla opravdu hojná. Každý rok se do Varů vydávají tisíce návštěvníků, aby shlédli všemožné druhy filmů, potkali nějakou tu celebritu či s s ní dokonce poseděli na baru, ale hlavně si to pořádně užili. A jak takové “festivalování” vypadá? To nám ve svém týdnu skvěle přibližuje David Papánek, kterému se na těch několik dní propojil festivalový život s tím všedním a své souznění s MFFKV, jak to on sám nazývá, zachytil jak na film, tak i digitálem, takže máme možnost vychutnat si festivalové opojení ve dvojí formě.

Jaký je asi život člověka, jehož povolání mu dává sílu ovládat vlastníma rukama několika set tunový kolos a zároveň i odpovědnost za životy desítek lidí? Z prvního týdne, který nafotil v Maroku, jsme se o strojvedoucím Romanu Jarošovi mnohé nedozvěděli, přestože jeho týden patřil k velice zajímavým. Pak se na dlouhou dobu odmlčel a nám nezbývá než konstatovat, že jeho návrat v podobě zdokumentovaného všedního života je více než zdařilý. Romanovi se do vínku dostalo nejenom mnoho radosti a vtipu, ale také fotografického nadání, které hrdě prezentuje ve svém Týdnu skoro celém na kolejích.