Při kliknutí na jméno uživatelky Zuzany Bobovníkové odhalíme velice potěšující skutečnost, kterou je to, že projekt získal další pravidelnou přispěvatelku. Při prohlížení jejích týdnů pak navíc i zjistíme, že její výpovědi patří k těm kvalitním, díky kterým se naplňuje hlavní myšlenka projektu. Líbí se nám, jak se Zuzana v poslední době halí do černobílé, je zřejmé, že si v této barevné kombinaci je jistá a baví jí. Přejeme hodně sil a elánu do dalšího dokumentování krás běžného života.

Občas se stává, že “dovolenkové” týdny mají maličko uvolněnější atmosféru a víc než sami na sebe se v nich soustředíme na krásy a vše nové, co nás obklopuje. Štěpánu Ježkovi se však podařilo nafotit týden, ve kterém se naprosto plynule přesouváme z míst omývaných slanou vodou zpět do České republiky a to bez jakéhokoliv rušivého elementu. Přestože u fotografií nejsou ani popisky, ani žádné tagy, jednotlivé dny jsou srozumitelné a díky skvěle zachyceným situacím a emocím se necháváme unášet příběhem jednoho týdne života rodiny Ježkových.

Opět prvotina a opět sklidila naše velké ovace. Krásně barevně pojatý týden života designérky Kateřiny Krasikové již na první pohled o své autorce prozradí, že hledáčkem svého fotoaparátu vyhledává zajímavé momenty svého života a navíc je umí i velice dobře zachytit. Během dokumentování svých 7 dnů se jistě nenudila a nudit se rozhodně nebudete ani vy při jeho prohlížení.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos oslavil krásné 45. narozeniny a návštěvnost byla opravdu hojná. Každý rok se do Varů vydávají tisíce návštěvníků, aby shlédli všemožné druhy filmů, potkali nějakou tu celebritu či s s ní dokonce poseděli na baru, ale hlavně si to pořádně užili. A jak takové “festivalování” vypadá? To nám ve svém týdnu skvěle přibližuje David Papánek, kterému se na těch několik dní propojil festivalový život s tím všedním a své souznění s MFFKV, jak to on sám nazývá, zachytil jak na film, tak i digitálem, takže máme možnost vychutnat si festivalové opojení ve dvojí formě.

Jaký je asi život člověka, jehož povolání mu dává sílu ovládat vlastníma rukama několika set tunový kolos a zároveň i odpovědnost za životy desítek lidí? Z prvního týdne, který nafotil v Maroku, jsme se o strojvedoucím Romanu Jarošovi mnohé nedozvěděli, přestože jeho týden patřil k velice zajímavým. Pak se na dlouhou dobu odmlčel a nám nezbývá než konstatovat, že jeho návrat v podobě zdokumentovaného všedního života je více než zdařilý. Romanovi se do vínku dostalo nejenom mnoho radosti a vtipu, ale také fotografického nadání, které hrdě prezentuje ve svém Týdnu skoro celém na kolejích.