Někdy není snadné „tahat“ s sebou celý den těžkou zrcadlovku, která bývá navíc i dost drahá, kvůli čemuž na ni musíme dávat neustále pozor, aby ji někdo neukradnul nebo abychom ji sami někde nenechali, a jako řešení se nabízí menší digitální kompakty, které snadno strčíme do kapsy a jsme lehce mobilní. Učinil tak i Přemek Divácký, který si pro svůj třetí týden jeden z kompaktních digitálů zapůjčil. Podařilo se mu udržet velice slušnou technickou kvalitu týdne a navíc nechybí ani to nejdůležitější - kvalita po obsahové stránce. Jsme zvědaví, který z přístrojů zvítězí jako volba pro příští týden.

Hravé barvy a nápadité fotografie, to jsou týdny Lenky Pužmanové. Týdny, do kterých autorka vkládá svou duši a citlivě nám prezentuje svůj život. Nejsme jistě jediní, komu svými zážitky i nezážitky učarovala. Lenka si již svým prvním týdnem nasadila laťku hodně vysoko a my můžeme jen s radostí konstatovat, že se svého stylu drží a není týdne, kdy by nás něčím nezaujala. Stejně jako je tomu i u jejího zatím posledního s názvem Týden XXVI - advent.

Ne každý den je posvícení a ne vždy jsou naše dny nabité událostmi a zážitky. Někdy se zkrátka nudíme a je jen na nás, jak se s tímto stavem vypořádáme. A jak se s takovou nudou vypořádal Tomáš Šimek nám prezentuje ve svém již druhém týdnu s všeříkajícím názvem „nudný týden“. My jsme se však při jeho prohlížení rozhodně nenudili a u posledního dne nám nezbylo nic jiného než konstatovat, že to zvládnul bravurně.

Podzim je velice zvláštní roční období. Má totiž dvě tváře. Jednu, která je přívětivější a charakteristická širokým spektrem barev, které lákají i zarputilé „nechodce“ na vycházky do přírody. A pak také tu druhou, smutnou sestru, která způsobuje podzimní deprese. A právě v duchu té temnější se odehrává týden Davida Alessiho, který pro svůj týden s názvem Týden s novým foťákem zvolil barvy, které naprosto přesně vystihují pošmournost podzimní uplakanosti. S novým fotoaparátem si tedy porozuměl více než dobře a uvidíme, v jakém duchu se k nám vrátí příště.

Musíme přiznat, že nás překvapilo a zároveň velmi potěšilo zjištění, že má Václav Pavlíček na svém kontě již 14. zaznamenaný týden svého života a navíc i to, že jeho několik posledních týdnů na sebe bezprostředně navazuje. Líbí se nám jeho poctivý přístup k dokumentování, díky čemuž se dá z jednotlivých dnů jasně vyčíst, co se během daných 24 hodin odehrávalo. Jeho poslední týden s názvem Rychlokvaška nás upoutal i svým provedením, ve kterém jsou dominantní zajímavé a promyšlené detaily.