Námořník David Šelicha patří v projektu Week of Life do skupiny dobrodruhů, kteří nevynechají žádnou příležitost vyrazit do míst o které cestovní kanceláře ani nezavadí. Třeba na Bajkal nebo za polární kruh. Tento výběrový týden není výjimkou, David v něm zabavil své dceři boby a vyrazil s nimi na sever do Finska na přechod zamrzlého jezera. Výprava byla úspěšná a ani nebylo nutné sníst psy a je to nádherná podívaná. No jen se na to podívejte sami.

Po pěti letech se na nás přišla podívat důchodkyně z Děčína Emílie. Není žádným nováčkem, je v projektu téměř od jeho založení a má zde vloženo 25 týdnů života. Věrní členové si ji jistě pamatují a my máme v redakci velkou radost, že se u ní nic podstatného nezměnilo a Emílie stále vidí život krásně barevně a pozitivně. Je ze současné doby, kdy námi všemi stále cloumá nouzový stav a týden je přesto plný humoru a nadhledu. Když k tomu ještě přidáme krásné prostředí Děčína a okolí, tak je opravdu na co koukat. Děkujeme.

Kovotlačitele z Nesvačilky Jana Vrbu není nutno nijak blíže představovat. Jeho poetický pohled na svět je zcela jedinečný a jeho týdny jsou velmi často v hledáčku redakce. Moc toho nenamluví, ale vše co řekne to platí. Má prostě dar, že vidí a slyší podstatu a to není každému dáno. Jeho aktuální týden je jako mnoho dalších z karanténní doby a zdá se, že Honza žije svůj život stále naplno, navzdory všem překážkám a problémům. Děkujeme mu v redakci za tento skvělý týden a jistě nejme sami, kdo do jeho života chodí pro krásu a inspiraci.

Že má fotografka z Třebíče Žaneta Malá skvělé vidění a její týdny jsou plné výborných fotek, to už všichni dávno víme. Nyní se stejně jako mnoho dalších vrátila po čase do projektu v době karantény a ukázala nám, jak se ji žije. Stejně jako mnoho dalších členů projektu Week of Life tráví většinu času doma a hledá si nějakou zábavu, například pečení. Pokud na to tedy najde čas, protože děti dovedou člověka zaměstnat na plný úvazek. Zajímavosti je skutečnost, že se rodina chodí vyvětrat na vlastní hromadu hlíny, touto aktivitou je zde zřejmě jedinečná. Děkujeme v redakci Žanetě za tento zajímavý týden a těšíme se na pokračování.

Úplně každého z nás se současný nouzový stav nějak dotýká a každý ho prožíváme hodně podobně a zároveň odlišně. To podle toho, kdo se v jaké situaci nachází a jaká je jeho profese. Dnes se podíváme na zástupce první linie, který je s lidmi v neustálém styku a jeho profese práci z domova neumožňuje. Je jím řidič trolejbusu z Brna Petr, který se do projektu právě vrátil po dvou letech a jistě si na něho rychle vzpomenete. Už jen pro jeho zálibu v manuálních objektivech, kterých mu prošlo rukama bezpočet a se kterými to umí zatraceně dobře. Také proto jsou jeho týdny výbornou podívanou a Petr je navíc skvělý vyprávěč a tak se v klidu posaďte a pojďte se podívat jak se mu ve stavu nouze žije.