Když byl Week of Life v úplných začátcích, všímali jsme si v redakci jednoho fotografického jevu na fotografiích autorů z celého světa. Byl to vlastně už jakýsi sociologický jev, který možná průkopnicky poukazoval na budoucí výzkumný charakter celého projektu. O co se jednalo? Skoro každý, kdo někdy dal do projektu více jak jeden dva sety, tak má ve své sadě fotografií nějaký snímek, kde se večer povaluje u silně „magnetizující krabičky či krabice“ zvané TELEVIZE a přes svá chodidla komponuje výsledný obraz. Odpočívání, relaxování či jen povalování na gauči u televize je fenomén celosvětový. Vidíme zde, jak mocně nás toto médium uchopilo a jak jsme se mu stali oddaným bratrem či sestrou. Z fotografií lze pak velice krásně vysledovat i napětí, jenž na nás při této činnosti doléhá. Někdy je vysoké jak telefonní dráty, někdy nízké jak jarní mrazíky (jarní nebo podzimní? : ). Nám ale na tomto místě a v této chvíli nepřísluší posuzovat a hodnotit, od toho je rubrika autorských textů, která se jistě brzy dočká dalšího vědeckého pohledu. Nám zbývá pouze konstatovat, že málokterá lidská činnost si je tak podobná napříč světadíly jako právě zevlování u televize. Vítejte ve světě magické skřínky.