Dnes se ve vzpomínce podíváme do Afriky před 15 lety .Týden novináře Joba Weru není sice prvním, který nám přibližuje život keňského lidu a přesto máme opět možnost poznat tuto zemi zase z trochu jiného pohledu. Setkali jsme se již s dětmi, se kterými si osud nemilosrdně zahrál v podobě života v dětském domově a nákazou AIDS, dále s lékařem, který se o takto postižené lidi stará a nyní jsme se s panem Weru vydali za kmenem Samburů, kterému se též říká Loikopové či Zlatí Masajové a kam se běžný turista při své návštěvě nikdy nepodívá.

Ve svém 312. týdnu života si obchodník Vasil Chymčák z Hradce Králové stále udržuje svůj výrazný fotografický projev a neméně vytrvale dokumentuje své dny. Je to výborný pozorovatel svého okolí a protože je také velmi aktivní, jsou jeho týdny zároveň také kvalitní reportáži společenského života v Hradci. Jen si prohlédněte v tomto týdnu, kolik zajímavostí zde zaznamenal, od samosběru jahod až k degustační soutěži vín. Děkujeme Vasilovi za jeho vytrvalost a těšíme se na další týdny.

Rusko je v pořadí počtu aktivních uživatelů projektu Week of Life na třetím místem za Českem a Slovenskem. Podíváme je v dnešní vzpomínce na jeden z týdnů, který už ohodnotila před časem redakce. Asi málokdo by v týdnu Yuriho Zaka poznal jedno z největších měst na světě a zároveň i hlavní město Ruska. Yuri nám svůj život totiž servíruje tak syrovým způsobem, že i Moskva, známá svým opulentním stylem, získává najednou úplně jiný rozměr. Navíc je také velice zajímavé porovnávat dny, které jsou zahalené do černobílé a ty, které mají barevný nádech. 01, jak zní název Yuriho prvotiny, je důkazem, že WoL se dostává ruskému obyvatelstvu hodně pod kůži a my jsme za to jenom rádi, jelikož se v jejich podání jedná o kvalitní a cennou výpověď o dalším národu, který má jistě hodně co ukázat.

Každý člen projektu Week of Life je ve své dokumentační a fotografické tvorbě jedinečný a pokud zde má zveřejněno více týdnů, tak jsou jeho zájmy většinou zřejmé. U strojvedoucího Romana Jaroše z Ostravy jednoznačně převažuje obyčejná radost ze života, která je ostatně hlavním tématem projektu. Roman zde má zveřejněno za 15 let 82 týdnů, které jsou většinou cestovní, stejně jako tři poslední. Jejich názvy Sem a tam a Tam a sem hovoří jasnou řeči. Tento výběrový se sice jmenuje Konečně volněji, ale jen si zkuste tam najít nějaké volno. Roman je prostě stále v pohybu a to v pracovním procesu i v době volna.

Dnes se ve vzpomínce podíváme na nějakou prvotinu, konkrétně na první týden architektky Ivany z Jindřichova Hradce, který vytvořila před 15 lety. Přistoupila k tomu opravdu zodpovědně a týden je výborný z obrazového i reportážního hlediska. Je to směs barevných a černobílých fotek s poctivým popisem a o tom že skutečně zaujal svědčí množství komentářů. Také je zřejmé, že to bavilo i Ivanu a fotila by ráda dále, ale musela rodině slíbit, že dá na chvíli pokoj. Doufáme, že ta chvíle trvající patnáct let už je dostatečně dlouhá a dozvíme se brzy, jak se Ivaně žije v současnosti.