ráno jsme vyráželi ve 4, směr cambrils. kluci i Ň prvních 200 km pospávali, já jsem se snažil spíš nepospávat. bylo na nich vidět, že se k moři těší.
jedeme po dálnici, kterou provozuje jedna ze sesterských společností vinci.
pouštní odpočívka nás úplně moc nelákala. vůbec cestou krajina hodně žloutla, na dost místech byly stromy ohořelý a listnáče byly barevný jak na podzim.
ve francii na dálnici se couráme a nabíráme zpoždění.
na dlouhý cesty je mi příjemnější řídit bos. a konečně v našem dalším dočasném domově.
teplota je ve španělsku sice stejná, jako v údolích ve francii, ale vlhkost je asi tak stonásobná, po odnošení kufrů jsem vypadal jak po sprše.