Asi i díky jatlagu jsem vzhůru už kolem 4AM a tak nějak po šestý ráno vyrážíme s Tonym na nákup do městečka jménem Waimea. Užasnýho pohodovýho horskýho města, ze kterýho to je jen půl hodky k oceánu - jo tam si dokazu predstavit žít. A pak už netrpělivě a natěšeně čekám na chvíli, kdy konečně zase po dvou letech spatrím Kua Bay - moji srdcovou pláž, další z míst, kde na mě působí energie, která s sebou přináší nejen dobrý ale i ty míň optimistický myšlenky. Sedím na boggieboardu, sleduju vlny a tipuju, která až "dosáhne" na moje špičky noh a přemýšlím a přemýšlím. Pak se zvednu a jako borec si sjedu asi sedm vln - jde to samo - oceán je ten den štědrej. Na západ pláž se posuneme "za roh" na Kukio beach - já konečně spáchám pár selfies a zbytek jde na chvíli do vody šnorchlit se želvama. Užívám si účesu co mám nejradši - sůl ve vlasech a přírodní vlny. No make-up - nevyspání jistěj sluneční brýle. Užívám si kochačku a tak nějak relaxuju, medituju a vnímám všechno kolem.