Chtěli jsme vyrazit na vrchol ještě za tmy s čelovkama, ale dlouho nám to všechno trvá, takže vylézáme se svítáním. Ve 3600m je mi trochu blbě, chce se mi blinkat. Ale krize překonána a šlapeme dál. Po 4 hodinách brutus kopce máme Afriku jako na dlani. Jebel Thoubkale děkujeme ti za tak krásný výhled! Mám slzy v očích, když mě Tom bere za ruku těsně před vrcholem, protože tam chce dojít se mnou. Ještě že mám brýle a není to poznat, že se mi chce brečet. Mám radost. Tohle je moje druhá čtyřtisícovka. Třeba ještě někdy na nějakou vystoupím. =) Vracíme se na chatu. Mátový čaj, karty a město, jméno,zvíře,věc jsou zaručenou zábavu na zbytek večera. Chtěla jsem si vyfotit hvězdné nebe, ale je velký měsíc, takže to nejde. Ale vyfotili jsme zase jinou vcelku pěknou fotku.