V noci pro silnou bolest v krku skoro nespím. Ráno si vařím čaj a konvice na sporáku si právě dnes usmyslí, že už sloužila dost a v okamžiku varu se rozpadne na prvočinitele. Právě když přistupuji ke sporáku. Stihnu uskočit a jsem opařený jen trochu na noze. Honem tu spoušť uklízím a přesunuji se do Orlové, naložím mámu a pak do nemocnice do Karviné. Vyšetření trvá déle než jsme čekali a tak z Karviné odjíždíme právě kdy v Ostravě začíná pohřeb tety Anduly, poslední ze sourozenců mých prarodičů. V této linii už nemám od minulého pátku nikoho. Přicházíme pochopitelně pozdě a stíháme až obřad u hrobu. Potkáváme se s rodinou ze všech koutů, s některými i po desetiletích. S části rodiny pak jdeme k nám "přepit skuru". Zbytek dne už je velmi pohodový. Vzpomínáme, hovoříme a jestli to Andula vidí, je spokojena jak se rodina sešla. Pak odvezu postupně Hradišťáky na nádraží, Orlováky do Orlové, kde se ještě setkám s mladými a doma večer zapalujeme tetě Andule svíčku. Byl to zvláštní den.