První březnový den to vzdávám. Už nemohu polykat ani mluvit a tak pádím k lékaři. Kolikátá ordinace už to tady asi na WoL v mých týdnech je. Ještěže všechny se netýkají mých chorob. V tomto případě ovšem dostávám antibiotika. Je to v Porubě a tak aspoň střípek Medunovy socialistického realismu, inspiraci Petrohradem je zde jasně vidět. Mám toho hodně, do práce vyřídit povinnosti začátku měsíce, pro naftu, na poštu (tady je bahna jako na poli, kde udělali soudruzi asi chybu), koupit něco k obědu a honem domů. Asi jsem to přehnal, je mi fakt blbě a hlava zánět v celé hlavě mne tak bolí, že nemohu usnout ani nic. Trvá to asi hoďku a půl, ale zdá se to nekonečné. Hold musím počkat, až pilule zaberou. Když to poleví, tak si chvilku zdřímnu. Večer mi není stále nic moc a to mne zítra čeká dost blbý den. Rodinný pohřeb, přijede rodina zdaleka, různá organizace a to do ještě musím s mámou na vyšetření do Karvinské nemocnice. To jsem zvědavý, jak to všechno dopadne.