Jsou věci, které musím mít stále na očích, patří mezi ně i srnčí parůžky, které nacházím při toulkách přírodou. Samozřejmě, že se musím na své toulky náležitě posilnit. Med z pampelišek už si na chleba nenamažu, protože v něm vyrostly krásné krystaly.
Vyrážím opět do přírody, abych zachytil pár detailů, kterých si při dnešním uspěchaném stylu života ani nemůžeme všimnout. Ať je to včela na květu šafránu, sluníčko sedmitečné na listu kopřivy nebo nádherný květ lilie. Ani ta ropucha není zblízka tak ošklivá, má krásné oči i ty trny mají svůj půvab a účel v přírodě, i když píchají. Nakonec i ta černá hmyzožravá moucha na bílé kopretině má svou nezastupitelnou úlohu v přírodě.
A tak to je jen zlomeček těch krásných „normálních“ detailů, které denně míjíme a v návalu zbytečného shonu nenajdeme čas je vnímat a to je veliká škoda.