Přes den jsem v práci. Snažíme se dotáhnout nabídku na jeden projekt, kde jako obvykle zákazník žádá větší slevu, než jsou naše jednotlivá oddělení ochotná dát, a je na nás mezi nimi domluvit nějaký kompromis a dohodu. Po práci jedu na keramiku, vyzvedávám si výrobky, co se mi ale nepovedly, asi půjdou do koše. A jelikož mi volal táta a skoro hodinu se dohadujeme, jsem pak tak rozhozená, že jen rychle kontroluju, jak mi schnou moje dózičky s víčky, nic nového nevyrábím a jedu rovnou domů... a můj drahý mě pro uklidnění bere naproti do restaurace na smažák (tak se pozná láska :)).