Konečně přichází ráno. Nevím čím jsem si to vysloužila, ale sestra mi nabídla další "drogu" na bolest. Tentokrát zabrala a myslím, že trochu i na krk. Čekání na odvoz tak bylo mnohem příjemnější. Jedeme kolem Protonu a já jsem šťastná za holky na našem oddělení, které se celou dobu zajímají, jak to se mnou vypadá a jestli něco nebudu potřebovat! Potřebovala bych někoho, kdo mi bude bodat injekce...ale musím to zmáknout sama. Zmáhá mě únava - konečně trochu lepší spánek. Dám si něco k jídlu a nalepím na kartičku, že si ředím krev. Zmákla jsem se podívat na prohru s Kanadou, než jsem znovu odpadla.