Vstávám brzo ráno. Táta mě odváží do Brandýsa. Zjišťuji, že jsem na pokoji s kolegyní z práce. Seznámení v nemocnici je fakt vtipné. Legrace nás po několika hodinách čekání přechází. V infuzi si představujeme jídlo, ale žaludky protestují. Jdu na řadu mezi posledními. Už se mi tam nechce. Pak to šlo rychle. Ještě mi anesteziolog říká, že jsem hubená, budu hned spát a vzbudím se zdravá... Najednou se rozkoukávám a bolí mě příšerně krk z intubace. To nechci! Mám přeci před koncertem! Na pokoji je příšerné vedro. Dokonce ani já, zimomřivka, nepoužívám deku. Za nemocniční stravu jsme všechny skutečně vděčné. Díky pozdní operaci nemohu dostat nic na spaní a prášek na bolest moc nezabral. No nic, půlku noci prokecám s Martinou, zbytek se pekelně nudím.