Hmmm, ranní překvápko na zastávce. Do práce jdu v pohodě. Mám poslední pracovní den ve WN. K podivení všech, pracuji až do poslední minuty a opět si říkám, že jsem hloupá, protože to nikdo neocení. Konečně nastala chvíle, jít se loučit. Odjíždím se smíšenými pocity... nebýt té osoby... Nic, život jde dál a je třeba to oslavit. Za chvilku koukám na dno flašky. Jdu si uvařit na zítřek. Do postýlky musím o dost dříve, abych se zítra včas probrala.