Hned po probuzení třídím fotky a občas jsou to tedy fakt poklady. Taťka mi v kuchyni ochotně pózuje a následně mi řekne, že jsem strašná koza - vážně zlý muž. Vyrážíme na mši a protože je hnusně, beru si holínky. To mamka nějak nevzala na vědomí a proto se naše outfity výrazně liší, což je docela vtipný. Po mši se žehná opravená křížová cesta, která je nádherná. Přijel i biskup, taková místní celebrita, i když jsme pro Litoměřice zapomenutý kout světa. Odpoledne doráží notně unavený brácha ze Zeleňáku (místní amatérský cyklistický závod) - prý mu chybělo jen půl hodiny a vyhrál by ho. Těsný no. Posléze přijede i strejda, který jezdí jako bývalý vítěz každoročně, s babičkou a dědou a můžeme nakrojit dort, sníst štrůdl a takové ty milé věci, co se na rodinných oslavách dělají. Dostala jsem krásné přáníčko od bráchy a skorošvagrové a od mamky operu v Sydney, na kterou jsem koukala v neděli a ona jí pro mě během toho týdne celou vymalovala. Joooo, život je krásný :-)))