Dneska nás hned po příjezdu k Rudolfinu vítá nečekaná scéna srpna 1968. Máme až do dvou čas, než začneme nahrávat s Čhavorenge a vůbec, tak vyrážíme (konečně!) do Creme de la Creme a ta zmrzlina je prostě tak dobrá, až je to nechutný. Vyfasovali jsme visačku, tak s ní chodíme rudolfinským podzemím a čekáme na nahrávání, které se nakonec díky přístupu orchestru vůbec nekoná. Úžasný pocit naprosto promrhaného času. Aby nám to nepřišlo tak promrhané, berou nás na exkurzi Rudolfina, které je nádherné za všech okolností. Fotíme se s Tondou, to by nám neodpustil, kdybychom se za ním nestavily. Berou nás taky do dirigentovy šatny a prezidentského salónku. Končíme na střeše, kam za námi přijde Čhavorenge, takže se nakonec aspoň vidíme, když už spolu nemůžeme zpívat. A z fotky s Otou je snad jasné, kolik energie do nás stihli během té chvíle napumpovat. Ze střechy Rudolfina je boží výhled na Prahu a taky na to natáčení filmu pod námi, které si náležitě užíváme. Nakonec to nebyl tak špatný den.