Zase jednou jsem se odhodlala vzít mé vrzalky do kostela a opět jsem narazila na bandu pozůstalých, chudáci, jestli neplakali žalem, tak tím vrzáním jsem je určitě donutila. Po mši nacházíme v kostele netopýrka "velkoušatého". Snažím se něco napsat o Gogolovi, ale spíš pozoruji stín svojí mašličky a taky schody na půdu z druhé strany. Odpoledne přijela návštěva, takže mám tady dvě Elsy jen pro sebe a můžeme objevovat zahradu, blbnout a hrát cukrkávalimonáda až úplně do zblbnutí. Večer je odvádím na vlak a mám pocit, jako bych celé odpoledne skládala uhlí, takže toho večer už moc neušiju.