Stylová letní snídaně aneb zapomenuté perníčky od Velikonoc. Po snídani finišuju sukni, po čemž přichází ten velký okamžik O - sešití sukně a vršku dohromady, jenže přitom zjišťuji, že ty díly spolu jaksi barevně nekooperují a tedy že moje úžasná vize různě puntíkatých šatů nevyjde. Jak by řekla babička "Už nikdy nic šít nebudu!". Uklidňuju se sklizní úrody na zahradě. Odpoledne vyrážím na pouť, zase po dlouhé době vidět holky, po tom všem jsme zbyly jen my tři, ale nebudeme se přeci litovat, když se máme tak rády! Upřímně, vlastně moc poutě ráda nemám, bojím se výšek a z většiny atrakcí se mi dělá šoufl, ale naštěstí je na tom Dita stejně, takže zatímco ostatní visí někde hlavou dolů, my si užíváme bratwursty a cukrovou vatu. Tak tady je naše pouťová parta, tedy bez Honzy, který tou dobou někde na atrakci zvracel :D Domů jdeme ještě před půlnocí pěšky, je nádherná noc a po tmě se při chůzi báječně kecá.