V tramvaji tupě civím před sebe. Ta žlutá fakt září. Zapisuji příjemky, výdejky, faktury... Občas si říkám, jak může být křoví plně plechovek, ale asi může, asi jsme opravdu takoví omezenci :-( Oběhám pochůzky a konečně zakotvuji doma. Přinesla jsem si něco dobrého, ale večeři se mi vařit nechce. Tak si po tom všem vyčistím zuby, než sfouknu svíčku a půjdu spát.