Čekáme. Práce mi moc neutíká. Pak utíkám já. Naposledy rychle do metra a tramvají na Spojovací do ZUŠ. Vracíme sborové oblečení a probíráme noty p. Škopa, než skončí v odpadu. Přinesli jsme si občerstvení a vše nám jde od ruky. Také telefonujeme Evě do nemocnice. Ještě hromadná fotografie, poslední píseň a je to... Konec jedné kapitoly. Přijde mi, jako včera, kdy p. Škop přerušil sestry zkoušku, aby si mě poslechl, když tam tak sedím a doporučil, abych chodila do přípravného kroužku. Těším se, až za námi přijede na podzim na soustředění :-) Potřebuji trošku vyvětrat hlavu, tak se ještě chvilku procházím kolem vody.