Štrůdl jsem neměla dlouho, tak mi výjimečně sladká snídaně chutná. Přes opadané stromy je teď vidět to, co v létě není - jako třeba bývalá ledárna. Po práci na mě čekají místní mazlíci - i když tahle je spíše strašpytlík. Jedu na pochůzky a při focení se do mě pořádně opírá silný vítr, až mě málem odfoukl. Ve vetešnictví nastavili zrcadlo kolemjdoucím. Vyšehrad se stále honosně tyčí nad Podolím a já si uvědomuji, že po páté je již trošičku světlejší obloha. Rychle pak přejíždím na sbor, kde někoho lákáme do postýlky bedle dveří :-) No, a doma mě popadl hlad, který byl rychlejší, než fotograf.