Proč jsem se v sobotu vzbudila před čtvrtou ráno, to vážně nechápu. Po dlouhém převalování to nevydržím a v šest si dělám snídani. Tělo je děsně unavené, ale ne a ne usnout. Dostala jsem nápad, že se uspím hlavolamem. Zabralo to, ale jen na chvilku a až po několika dalších hodinách a mnoha složených pyramidách. Celý den jsem potom, jako přejetá. Rozhodně nezvládám domyslet větrání bytu, když je venku pořádný vítr. Následky na sebe nedají dlouho čekat, mám co uklízet a znovu zasazovat. Vrhám se na méně nebezpečnou práci, jako je párování ponožek a při tom málem zhynu na šok z hlášení vybíjející se baterie. Dávám si čajík a docházím k závěru, že Vánoce u mě ještě chvíli zůstanou. Možná bych se raději měla uvést do spánku. Jenže ten opět nepřichází. Nejtěžší úroveň hlavolamu mě ale nakonec udolala.