Povinná výbava. Ráno v 7 máme nastavené buzení (3.30 pražského času) a šup na 5 minut vzdálené letiště. Za dráty se tyčí krásné hory. Samotný Kábul je v nadmořské výšce 1800 metrů. Tady začíná Hindúkuš. Voják, který nás má na starosti říká, že za půl roku se za dráty dostal sám jen dvakrát., z toho jednou šlo o cvičné střelby. Tady v Kábulu jsou spíše logistici. V Bagrámu jsou bojovníci. Letadlo čeká na runwayi přes hodinu. Když se odlepí od země, desítky našich vojáků, kteří se vrací po půlroční misi domů, dávají najevo radost.
Bylo to hodně zvláštních 24 hodin, strávených v Aghánistánu.
Z letiště jedu rovnou vyzvednout Matyáše ze slávistické autogramiády...