Přes Afghánistán se letělo snad hodinu, je to velká zem. Na obzoru nádherný sedmitisícový Hindúkuš. Bagram. Dostáváme školení. Jsou dva druhy poplachu. Siréna znamená raketový útok, okamžitě si lehnout na zem a ležet dvě minuty. Potom utéct do nejbližší zděné budovy. Pokud se z tlampačů ozve "insider", tak je třeba do budovy vběhnout okamžitě. Svítí sluníčko, je to na tričko. Místní pracují i na základně. Jeden kope příkop a druhý má vedle v tom prachu a špíně na zemi malý barevný kobereček a provádí rituály leháním si a zvedáním paží. Novináři a gen. Pavel se vypravují na místo, kde v červenci zahynulo pět našich vojáků. V obrněných autech. Ze vzduchu jištění americkými bojovými vrtulníky. Fakt jsme ve válce. V půl páté už jsou všichni v místním americkém kině. Generál přivezl dárky z Prahy a pak je Schmitzerův koncert. Po posledních tónech jak Rolling Stones rovnou z podia do letadla. Už je tma a citelně se ochladilo. Přelet se zataženými okýnky z Bagrámu do Kábulu.