Po třech dnech, kdy jsme noc co noc sušili své boty a veškeré oblečení a zahřívali se slivovicí nastal moment, kdy slivovice došla a Slunce nás ráno pozdravilo. Vidíme konečně, jaký nádherný pohled na hor z kempu máme. Do jedenácti se musíme ovšem zpakovat, tož rychle naplníme auta, ještě se naposledy vyfotíme a míříme na soutěsku Sigmund Thun Klamm. Po ní jsem se ještě stavili na místní farmu, kde jsem usedli, objednali si kravské mléko a s posledním pohledem na obrovitánské hory jeli šest hodin domů. A pořádně jsme v autě vytuhli, teda aspoň já:)