Ve stanu se nás spí bájově a spalo by se ještě líp, kdyby ten pás odvedle tolik nechrápal. Náladu nám to nerozhodí a my se vydáváme vstříc krásné dvoutisícovce Schoppachohe. Cestou, kdy někteří z party měli strach projít kolem krav, nás míjela mlha jak mlíko, opíral se do nás vítr, bylo teplo i pršelo. Ale 2069 metrů nad mořem a objetí s přáteli je nepopsatelný moment, mám husí kůži a všichni si užíváme výhledu dolů. Ve čtyřech pak postupujeme kousek dál po hřebenu, kde se nádherně lomila mlha se světem dole. A duha se na nás usmála cestou dolů, která byla o dost těžší než nahoru. Kolena, palce, bahno, ale spokojené duše. Hory jsou bájo.