Spát se jde až dnes ráno. Na dobrou noc si fotím vzor záclon, který pouliční lampa prosvítila do závěsu. Ráno se smutně koukám na lyže, které mám stále u rodičů, a již hodně dlouho zahálí. Čaj k snídani mám v srdíčkovém hrnečku a co lepšího k takovému hrnku může být, než sluníčkový ubrus s krásnými kytičkami. Odpoledne je čas, vypravit se domů. Ještě vyfotit sousedy = kostel se hřbitovem, školní družinu a frčím autobusem do Prahy. Rybník ve Sluhách mě vždy bavil, ani dnes mě nenechává v klidu. Sluníčko se mi až do Prahy snaží schovávat za mraky, i když je znát, že tam někde je. Doma mě ale přeci jen uvítá, tedy alespoň odrazem od protějšího domu do mých oken. Večer, jak jinak, rozloučení s olympiádou.