Neprůhledná skla tramvají jsou mi snad definitivně souzena. V práci se ani moc neohřeji a vyrážím na další cestu. Rychle v tramvaji likviduji oběd a mířím na Top Gastro. Kluci mě vítají polibky na tváře a šéf ihned nabízí vínko. Příjemné přivítání. A je to profláknuté – šéf už ví, že fotím. Focení na našem stánku mu nevadí, tak uvidíme, jak to půjde dál. Střídavě fotím, piji, koukám a hltám nové informace z rozhovorů našich obchodníků s návštěvníky a mezi tím odskočím k vedlejšímu stánku, kde učni vyřezávají nádherné květy. Kluci si dali malou svačinku, a když už se lidé moc nehrnou, v klidu fotím další části stánku, jako je skříňka pod postmix, krásné hrníčky na kávu, nebo bok našeho přístroje. Když vše umyjeme, uklidíme a zamkneme, je čas jet domů a spát. Příjemný den, kdy jsem zase trochu lépe poznala kolegy a svého šéfa.