Nevím proč, ale na oknech vedle pekařství je snad každé ráno kalíšek od kávy. Na cestu do práce mi zase svítí sluníčko, což se mi opravdu líbí a ani všudypřítomná námraza mi nevadí. Cestou na sbor si dávám maličkou procházku po cyklistické stezce. Jako vždy mě okouzluje kostelík pod skálou a vzpomínám na mnoho zážitků ze sjíždění řek, když jdu kolem vodáckého klubu. Nastal ale čas nasednout na tramvaj, kde všichni znaveně koukají z okének, a zamířit na sbor. Při návratu domů mi v domě zhaslo světlo na schodech a fotoaparát se pokusil o sebevraždu skokem na tvrdou zem. Naštěstí vše odnesly „jen“ plasty, tak snad dobré. Už nějakou dobu mě foťáček zlobí, ale tohle…? Budeme si muset promluvit. Po kontrole miláčka ještě sleduji záznam dalšího medailového úspěchu, čímž zakončuji den.