Snídaně je základ. Dnes mám za úkol oběhat si úřady, doktorku a dojít pro nějaké tiskopisy. Celý den je krásný. Sluníčko mi svítí na cestu a já běhám a jezdím po městě, přitom fotím a sleduji všechno možné. Předsevzetím do Nového roku mě moc potěšilo, ale onen tvořivý krámek je pro mě zatím zakázaný – zaručeně bych tam příšerně utrácela. Za jinou výlohou sleduji úžasně nablýskané nádobí - i tady bych hned utrácela. Slečně na zastávce se možná chce čůrat, nebo co. V každém případě, čůrání pánů na dveře se pochopitelně nelíbí majitelům počůraných dveří. Mladíka o pár vchodů vedle, který dělal přesně to, na co se cedule ptá, jsem ale nefotila. Krátký čas v práci utekl, jako voda. S radostí zachycuji poslední paprsky slunce. Doma se pouštím do večeře a snažím se vydržet svědění od očkování.