Život na planetě Zemi očima jejích obyvatel

O parcích Severní Ameriky by se dalo psát ještě dlouhou dobu, nicméně je třeba dát prostor dalším tématům a fotograficky zajímavým oblastem. Doufám, že vám seriál byl přínosem ať již v oblasti námětů, jak co fotit, tak v případných přípravách na vaši vlastní cestu za přírodními poklady jihozápadu USA. Jak jsem avizoval, vypravíme se dnes v závěru do dvou známých utažských parků Bryce Canyon a Zion National Park.

Obsah snímku by měl divákovi odvyprávět víc než jen primární akci. Akce se děje v prostředí, atmosféře atd. Nikdy nevytvoříte záběr, který se bude líbit všem. Obsah by měl korespondovat s provedením.

Není tomu dlouho, co projekt zažil boom v podobě týdnů života rusky mluvících členů WoL a díky tomu získal i mnoho kvalitních autorů, mezi kterými však vyčníval mladý Sergey Poteryaev. Již svým prvním týdnem dával tušit, že je obdařen velkým fotografickým talentem, což nám záhy ještě třikrát potvrdil. Nedalo nám jinak než ho vyzpovídat, dostat se mu maličko víc pod kůži, poznat trochu blíže nejenom jeho samotného, ale také místa, která ho na jeho fotografické cestě ovlivňují.

rádi bychom touto cestou pogratulovali našemu členovi Františku Ortmannovi, který v šestnáctém ročníku prestižní novinářské soutěže Czech Press Photo získal nádherné 1. místo v kategorii Lidé, o nichž se mluví.

Chodící maska Zetoru 25 je moje nejlepší a nejúspěšnější fotografie. Už několik let čekám na podobný záběr.

Počet zemí na WoL se neustále zvyšuje a díky tomu máme možnost poznávat nové lidi a rúzné styly života. Není tomu dlouho, co se na WoL objevil týden z Rakouska a nyní můžeme oslavovat další nový přírůstek, kterým je Mexiko.

Dobrodružství Jiřího Pergla, který založil organizaci One More Day for Children, pokračuje a během své poslední návštěvy v Keni se posunul o kousíček blíž svému cíli. Již jsme vás informovali o důležité události, kterou bylo položení základního kamene nového dětského domova v Doldol, který by sloužil jako útočiště pro děti trpící virem HIV a nemocí AIDS. Jak jeho srpnová návštěva probíhala se můžete dočíst právě v následující reportáži.

Druhé číslo magazínu Week of Life je právě teď v prodeji na stránkách Zinio.com.

V jedné z minulých recenzí jsme si předvedli nejnovější fotoaparát rodiny Olympus PEN, E-PL1. Naši pozornost si však bezesporu zaslouží také druhý v řadě, totiž fotoaparát E-P2, dodávaný v černé nebo stříbrné barvě. Tento celokovový přístroj, s komponenty z nerez oceli, jakoby přišel z 60. let minulého století. Pokud si nevšimnete rozměrné LCD obrazovky na zadní straně, na první pohled vůbec nepoznáte, že se jedná o digitální fotoaparát. Důvod je prozaický. PEN E-P2 navazuje na historickou řadu klasických fotoaparátů PEN, které spatřily světlo světa poprvé před 51. rokem.

Akrobatická čísla, při kterých se člověku tají dech, exotická zvířata, která provádí kousky, nad kterými zůstává rozum stát a všudypřítomný klaun, který vyvádí jednu lumpárnu za druhou a získává si tak přízeň celého publika. To vše a ještě mnohem víc můžeme zažít při návštěvě cirkusu, magickém místě, které láká nejednu dětskou dušičku. Ať už patříte mezi ty, co obdivují či naopak zatracují umění těchto kočovných společností, jedno se členům cirkusových rodin upřít nedá – jejich životy provází stěhování se z místa na místo, každodenní dřina a poslušnost, která se týká nejenom jich, ale také jejich zvířecích mazlíčků, přičemž jedinou odměnou je jim potlesk a šťastný výraz ve tváři obecenstva, které je leckdy krutým soudcem. Jak to v takovém cirkuse chodí, se rozhodl zjistit Zdeněk Dvořák, který se se svým fotoaparátem vydal k jedněm z nejlepších – setkal se samotným principálem cirkusu Jo-Joo a připravil pro nás úžasnou reportáž o životě těchto kočovníků. (WoL)