Ráno jen vajíčka, pak čaj a Nicole odcházející z práce domů. Úmyslně narušuji třetinové proporce ráno - poledne - večer a věnuji většinu snímků představení „Písně Alexandra Galiče“ v kafé Cafeidoskop. Na čtyřce je kameraman Krylov s přáteli, na pětce hlavní protagonisté večera Věra Slunéčková a Milan Dvořák, na šestce paní Olga Krylova, na sedmičce stylový, doufám, že ruskou pohodu vyvolávající pohled přes čajový servis, na osmičce moji přátelé a na posledním snímku jen jedinkrát se smějící Milan Dvořák. Mimochodem, až později jsem se dověděl, že je slepý a že patří k nejžádanějším česko-ruským tlumočníkům. A ještě: kytici Věře Slunéčkové jsem na přání paní ve fialovém kloboučku předával já, takový projev důvěry mě však poněkud zaskočil a než jsem se vzpamatoval, bylo už příliš pozdě něco chtít fotit... Asi jsem v tu chvíli civěl jako hlemýžď vytažený z ulity...