Je pátek a začíná první ze tří dvanáctek (pracovních nikoli plzeňských). Některé květiny se stále ještě drží a navzdory zimě se smějí. Jsem v práci o něco dříve a tak vyjíždím na střešní parkoviště kouknout se na ten lidský mumraj z výšky. Je chladno a tak je příjemnější koukání z okna šatny, když v tom přichází jeden z šéfů a ptá se: Tak do práce, do práce? ( Stupidní otázka. No ale je to šéf, takže no comment). No, páč bez ní nejsou koláče.Tak zařadit pětku a jedeme, jedeme, jedeme na plný plyn .... kupředu levá zpátky ni krok. Takže jedeme, jedeš, jedu až dojedu autobusem opět na vlak a domů.