Jedeme, jedeme, jedeme ... tak se jmenuje třetí album Olympicu a tak se jmenuje i můj třetí woltýden. Nevím, zda-li vydržím tak dlouho jako Olympici, ale každopádně se o to pokusím. Takže třetí týden začínáme černobíle. Vítá mi známá křižovatka a známá světla. Nejraději bych se odebral na relaxační zónu, ale není mi dáno a tak makám až se ze mě kouří a občas odbíhám relaxovat po nákupním centru. Obdivuji, že tady rostou květiny, v New Yorkeru pojali výzdobu ve stylu posílání psaníček (zřejmě ježíškovi .... budu mu muset taky napsat). No a je večer a já se loučím se svou další důvěrně známou křižovatkou. Cestou domů si všichni hrajeme, ale každý po svém. A jsem doma, unavený usínám u sudoku. Takže zatahuji žaluzie, jak okenní tak oční a .... a.... dobrou noc.