Přesto, že je ráno hezky, berou mně chmury. Bolí mně rameno a taky koleno. Váha ukazuje číslo, po němž jsou chmury ještě větší. Po snídani nastupuje kloubní chemie. Sepisuji, co je třeba i netřeba nakoupit. Jako podložku mám Tempus medicorum s nápisem, který mi taky nedělá žádnou radost. Co bude s lékaři, zdravotnictvím a hlavně, co s pacienty, kterými jsme nebo budeme časem všichni. Vystupuji opatrně z auta u nákupního centra. Nakoupili jsme a u pokladny se ještě těším z pohledu na zajímavě zbarvené listopadky. Po obědě mně manžel přemluvil, ať si osladím život, ať váha ukazuje, co chce. Nechám se přemluvit docela snadno, klouby už nebolí a na váhu jsem taky zapomněla. Plakát zve na sobotní parkurové skákání, určitě se vypravím. Na Bečvě je nějak husto, dračí loď a další veslaři trénují. Ještě v podvečer potkáváme jezdkyně na koních. Asi plánují taktiku na sobotu.