Kalendář ukazuje 21. srpen. Datum je v každém kalendáři. I v této francouzskoarabské verzi z Alžíru. Tam jim ale asi nic moc neříká. Pro mne je to depresivní datum z dob studií. Navíc vidím, jak čas neúprosně běží. Mraky odpovídají náladě. Jedeme k vodě, na Tovačovská jezera. „K jezeru mně cos nutí, nic doma nic mi po chuti“.:-) Jsem Rak a tak voda láká, i když se jí ve skutečnosti bojím. Krásná modř, tajemný podvodní svět. A směřujeme k zámku.K tomu, o kterém je písnička. Vždycky obdivuji věž. Je vysoká, štíhlá. Říká se jí vznosně. Formosa - Spanilá. Na zarezlé desce u cesty je zbytek posledního inzerátu „ Koupíme…“, snad už bydlí. Rybář u městského rybníka čeká, až něco uloví. Večer si konečně sladím život perníkem a těším se z umístění v soutěži. A pak ještě díky technice hovoříme se synem ze skoro druhého konce světa.