Ráno naposledy do sámošky pro pečivo. Čekáme na domácího, abychom předali pokoj. Cesta je příjmená, ve Vrútkách projedeme bez čekání. V protisměru jsou někalika kilometrové fronty. Jedem na Třinec, protože pozítří tu pojedu s rodiči, tak ať vím, do čeho lezu. Zdržení je minimální. Obědváme až Petřkovicích a to až na třetí pokus (v předchozích restauracích měli akci). Je to areál bývalé nemocnice, přebudovaný na wellness. Díváme se jak je velký bazén a vypadá to, že tady budeme chodit. Za 2 hodiny chtějí jen 70 Kč. Doma mě čekají mé oblíbené časopisy. Vybalit a na večer si ničím nervy u U19. Je po dovolené a jsme doma. Stálo to zato :-)