Na svatbu odjíždíme až kolem poledne a tak se ráno pokouším nahnat, co se dá. Jedním okem studuju odbornou literaturu, druhým pokukuju po aktuální předpovědi počasí, která se kupodivu shoduje na všech dostupných webovkých stránkách a pokouším se vygooglit nějaké chytré rady o fotografování svateb za deště. Odborné poučky typu: Nikdy nemůže pršet celý den a tak počkejte s focením až přestane, mi jsou jaksi k ničemu a od stresu příliš nepomáhají. Ivuška nám na posilnění připraví úžasný italský obídek a při přesunu na svatební veselí se už vše snažíme brát více-méně s humorem - ono to ani jinak nejde. Pršet samozřejmě za celý den nepřestane a tak děláme co se dá. Já fotím, Ivuška mi se vším neskutečně pomáhá, nevěsta s ženichem jsou naštěstí naprosto báječní a pohodoví novomanželé a já jsem neskutečně vděčná, že v takhle extrémních podmínkách jsem narazila na tak úžasnou sestavu lidí, bez kterých bych to dneska vůbec nezvládla! Jen únava si večer vybírá svou daň...