Jen pojďme předstírat, že si nepamatujeme naši minulost, nevíme o naší budoucnosti a jsme schopni žít z minuty na minutu. Z jednoduché sekundy na sekundu. Představte si svět bez masek, které nosíme každý den, představte si, den vnímán na srdcem, další den vnímán nosem. Jednoduše, jako let racka bílého jako sníh. Krásný jako mé nové pyžamo kalhoty. Úžasné jako zvuk času. Tik ťak. Stále běží. Tak kdy se uvidíme příště? O týden později? Oh ano, nevím, co se stane, ale přesto, bude to plné uměleckých akcí, další kreslení, nějaké to kino, bar, nový spolubydlící ... hmmm, zdá se, že se máme na co těšit :) Ahoooj lidi! :))