Ach, atmosféra houstne, kdyby byla vidět, byla by černá a ještě černější, protože maminka mi brečí, že nemám kde bydlet a tak sháním hostely, na začátek a ona stále mimo, pocti viny ve mě roste, ale přežít to musíme. Uklízíme, Kimi dělá drahoty, pak si jedem vyčistit hlavu na Tomáše Kluse. Milé popěvování, rozloučení s pár přáteli na náměstí, na chvíli myšlenky daleko od přibližující se budoucnosti, která se nedá zastavit. Zůstávám v odéru hudby a hraji při otevřeném okně sousedům pár sonát a oper. Vypnout, aspoń na chvíli, do tajů snů.